Last Updated on 15/09/2020 by Nikola Cerna
Z Farmy, kde jsme se staraly o krávy, jsme se přesunuly na Pláž (do Airlie Beach), kde se staráme o záchody. A to bohužel nekecáme. Pojďme si to hezky vysvětlit.
Naše druhé australské dobrovolničení se odehrává v malém přímořském městečku v Queenslandu, jménem Airlie Beach. Airlie je oblíbené prázdninové letovisko australanů z jížní části země. Jakmile jim dole na jihu začne zima, jezdí se ohřát tady, kde je díky subtropickému podnebí pořád příjemné teplo. My jsme si Airlie Beach vybraly, protože daleko za hranicemi pevniny tady začíná Velký bariérový útes – největší korálový útes na světě a světové přírodní dědictví. Jeho návštěva měla být highlight naší cesty v Austrálii. A jak to celé dopadlo?
Díky Workaway a našemu průvodnímu emailu jsme dostaly příležitost pomáhat v ubytovacím zařízením na okraji Airlie Beach. Jedná se o 17 prázdninových kabin jménem Bush Village. Jedna z kabin se tak stala našim domovem po dobu tří týdnů. Výměnou za střechu nad hlavou a nějaké kapesné jsme se zavázaly k práci pokojských.
Vyzkoušely jsme si tak, jak těžké to mají uklízečky, pokojské a veškerá pracovní síla, která se stará o úklid. Práce nám nezabere víc než 2 – 3 hodiny denně, 5 dní v týdnu. A i přesto jsme se už po prvním týdnu dostaly do fáze, kdy jsme říkaly, že radši budeme žít o chlebu a o vodě, než někdy pracovat v housekeeingu na plný úvazek. Ne proto, že by nám úklid nevoněl, ale proto, že každý den děláte to samé dokola, pořád to stejné, jeden pokoj za druhým. Tohle opravdu není nic pro nás a obdivujeme všechny, kteří se tímto povoláním živí. Máte náš upřímný respekt.
Po splnění ranních uklízecích povinností máme zbytek dne volno a můžeme ho trávit na pláži, v lese nebo výletit po okolních ostrovech. Teda lépe řečeno mohly bychom, kdyby bylo hezky. Což není. Ze tří týdnů nám celé dva týdny propršelo. Zmokly jsme tolikrát, že jsme to už i přestaly počítat. Naštěstí je alespoň teplo, teploty neklesají pod 25 stupňů a vlhkost neklesá pod 70%. Pocitově je tedy pořád vedro, což nám vůbec nevadí. Za 3 týdny jsme nevytáhly dlouhé kalhoty ani mikinu.
Dokonce jsme zažily i cyklón. Ty jsou tady v tomto ročním období běžné. Ten loňský byl například tak ničivý, že jeho následky na některých místech pozorujeme dodnes. Ten, který se tudy prohnal v minulých dnech byl naštěstí jeho slabý odvar a způsobil jen pár popadaných větví. Kromě cyklónu jsme taky zažily vysněné potápění na Velkém bariérovém útesu (hurááá) a navštívily jsme slavnou Whitehaven Beach. Tam je písek tak jemný, že v něm můžete leštit šperky i sebe, někteří si ho roztírají dokonce i na zuby, aby je měly lesklejší. To je ale vše, co jsme tady za tři týdny stihly. Kromě pár výletů ve dnech, kdy nepršelo, jsme většinu času trávily v posteli nebo plánováním naší další cesty. A kam bude další cesta?
Konečně vám můžeme prozradit, kam povedou naše kroky dále. V Austrálii se zdržíme ještě necelý měsíc a pak se chystáme objevovat krásy národních parků v Kanadě. Kromě zážitků tam hodláme získat i nějaké ty finance na další cesty. Takže další cíl: nakoupit teplé oblečení a vzhůru do divočiny 🙂 Abych nezapomněla, ještě před tím se ohřejeme dva týdny na Havaji, kde se hodláme potápět, surfovat a obdivovat činné sopky.
Další články o Austrálii najdete pod štítkem Austrálie.
Pingback: Deník z cesty 9. díl - Austrálie: život na farmě - Svět je CooL
Pingback: Jak jsme obletěly svět (aniž bychom to plánovaly) - SVĚT JE COOL