Plány, balení a první dobrodružství

Začátkem července 2017 jsme se konečně vydaly na naši vysněnou cestu.Svět je CooL - deník z cesty Cestu do neznáma. Trochu se bojíme použít tak oblíbené slovní spojení „cesta kolem světa“ – nechceme nic zakřiknout, nevíme, kam nás nohy zavedou a kdyby se nám přece jenom ten svět nepodařilo objet, nemusíme se trápit nesplněným cílem. Takže cesta do neznáma za poznáním, ať už sebe sama, sebe navzájem nebo třeba světa, pro nás zní přece jenom přijatelněji. Sbalily jsme si tedy každá batoh, který obsahoval vše, co bychom mohly potřebovat. Ať už v teplých krajinách nebo v chladnějších. Vyloženě zimní oblečení nemáme – do hor se zatím nechystáme – chtěly bychom, ale výbava na několikadenní trek není něco, co bychom chtěly nosit sebou, jen pro případ, kdybychom se náhodou někdy do hor vydaly. Až budem plánovat pobyt v horách existuje pošta nebo obchod 🙂 

Na začátku jsme si řekly, že nechceme mít žádný plán, ani cíl. Že nechceme nikam spěchat, a že chceme mít možnost jet kdekoliv se nám zachce. Máme v plánu hodně využívat workaway (dobrovolničení) a přesouvat se podle nabídky projektů, kterých bychom se chtěly účastnit. Taky plánujeme vyzkoušet Housitting, který je pro nás zatím velkou neznámou. Chceme se zkrátka po vzoru pohádkového Honzy naučit různým profesím, dovednostem a objevovat dosud nepoznané.

Mnohokrát už se nám stalo, že jsme potkaly cestovatele, kteří nám doporučovali nejrůznější místa a my jsme je nemohly navštívit, protože jsme měly plán a koupené letenky někam jinam. Tomu se chceme tentokrát vyvarovat, proto kupujeme zásadně jednosměrné letenky 🙂 

Svět je CooL - deník z cestyTa první letenka byla do Liverpoolu. Naše první zastávka nebude tak moc poznávací, jako spíše vydělávací. Po příletu jsme si chtěly užít ještě trochu dobrodružství (a ušetřit nějakou tu libru), tak jsem si řekly, že do cíle zkusíme stopovat. Dobrodružství to bylo panečku parádní. Hned u letiště nám zastavil Angličan středního věku, který nás přiblížil k nájezdu na dálnici, kde jsem měly ideální výchozí pozici. Prakticky každý, kdo projížděl jel naším směrem. Nikdo nás ale nechtěl vzít a my neměly jinou možnost než doufat a čekat. Nakonec zastavila mladá slečna, která snad v životě neviděla nikoho stopovat a už vůbec ne holky. Když jsme ji ujistily, že jsme opravdu v pořádku, a že tam s tou cedulí stojíme vlastně dobrovolně, smilovala se a vzala nás s sebou. Po cestě nám ještě několikrát připomněla, jak je stopování nebezpečné a že nás určitě někdo zabije. Ve finále nás opravdu málem zabila, když začala telefonovat za jízdy a málem nás smetl kamion, kterému najela do pruhu, aniž by se podívala do zpětného zrcátka. Byly jsme rády, když nás po 40 minutách vysadila asi 15 kilometrů od místa, kde jsme vysadit potřebovaly. Nezbylo než čekat, že stopneme někoho, kdo nás zaveze zpátky na správnou trasu. A taky že stoply, po skoro hodině stopování na nejhorším možném místě nám zastavil Polák, který souhlasil, že nás zaveze alespoň tam, kde nás měla vysadit předchozí slečna. To jsme ale nevěděly, že to vezme tak doslova a vysadí nás přímo na dálnici. Se slovy: „Tady vám určitě někdo zastaví a vezme vás kam potřebujete“, a odjel. Než jsme se stihly vzpamatovat, šlapaly jsme vysokou trávou za svodidly dálnice a modlily se, ať narazíme co nejdřív na exit. Místo exitu se objevilo policejní auto. Těžko říct, jestli to bylo naší špatnou angličtinou a zoufalým výrazem nebo jen měli strážníci dobrou náladu díky slunečnému dni, ale místo pokuty, jsme dostaly odvoz do vesnice jen pár kilometrů od naší cílové destinace. Po necelé hodince v policejním autě jsme vystupovaly na vlakovém nádraží a slibovaly, že do cíle už opravdu pojedeme vlakem. Na ten jsme taky nasedly a dostaly se do vesnice Windermere, odkud jsme chvíli šlapaly pěšky, než jsme si stoply poslední auto, které nás vysadilo na parkovišti před hotelem, který se teď stane nějakou dobu našim domovem a prací zároveň.Svět je CooL - deník z cesty

Tady si musíme vydělat něco do začátku, aby to následné cestování bylo příjemnější. Navíc se učíme, jaké to je pracovat v restauraci a v kuchyni. O tom, jak nám to jde a jaký byl náš první týden se dozvíte v 2. díle – První týdny jako hotel staff.

 

 

 

6 ZPŮSOBŮ, JAK VYDĚLÁVAT NA CESTÁCH

Zajímá tě, jak si můžeš vydělávat na cestách? Stáhni si naší příručku!

Stažením příručky souhlasíš se zasíláním příležitostných emailů s cestovní tématikou a souhlasíš se zpracováním osobních údajů dle našich Zásad o ochraně osobních údajů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..