Dovolená na Aljašce – měsíc bez sprchy a internetu

Vždycky jsme se chtěly podívat na Aljašku a teď, když žijeme v Kanadě, k tomu máme ideální příležitost. Naše dovolená na Aljašce měla trvat zhruba měsíc na přelomu letní a zimní pracovní sezóny. Před cestou jsme měly dvě možnosti. Buď Aljašku vidět nebo ji zažít.

První možnost by vypadala asi tak, že bychom se snažily z Aljašky vidět co nejvíce. Spaly bychom v autě nebo po nejlevnějších hostelích, řídily každý den na jiné místo, cestou stihly pár hiků i nějaké to město. Měly bychom tisíc fotek a stálo by nás to hrozně peněz, protože Aljaška je jeden z nejdražších států vůbec.

 

Druhá možnost je sednou k počítači, najít vhodný workaway projekt (workaway.info), napsat na dané místo a doufat, že nás někdo přijme. V tomto případě pak budeme moct žít aljašský život, budeme mít střechu nad hlavou a dostaneme najíst. Takový měsíc v jedné z nejdražších zemích světa nás pak nebude stát skoro nic. 

Ano, hádáte správně, vybraly jsme si druhou variantu. Pak jsme měly dostatek štěstí a dostaly se na neuvěřitelné místo uprostřed aljašské divočiny. 

 

A teď jsme tady. Ve vesnici jménem Ruby, ležící na břehu řeky Yukon. Ruby má zhruba 150 obyvatel. Většina z nich jsou lovci, trapeři nebo hledači zlata. A nebo taky původní obyvatelé tzv. natives, kteří mají hodně dětí a nechávají si za to od státu platit. Ne všichni jsou takoví, ale jak vidíte, problém nepracujících lidí, co pobírají státní dávky není jenom u nás… Mnoho obyvatel nemá tekoucí vodu a nevede zde žádná pozemní přístupová cesta. To znamená, že musíte letadlem nebo lodí. Letadlem sem lidé dostávají veškeré zásoby a lodí si nechávají přivést velké věci jako auta, sněžné skútry nebo lodě. Ve vesnici je škola, pošta, obchod s potravinami, nemocnice a veřejné sprchny s prádelnou. To je vše, co zde najdete.

 

Život ve vesnici je jako z jiného světa, lidé se u plechovky piva baví o tom, kde se pohybují smečky vlků, kde se nachází vhodný les k pokácení nebo kde byl viděn velký medvěd. Občas se téma hovoru dostane k cenám kožešin nebo se sdílí oblíbené historky z lovu medvědů a losů. Kromě pití piva je zde velmi oblíbenou disciplínou kouření trávy. Jako každý správný Američan má zde každý u sebe zbraň. Ne jen, aby se ubránil před případným zlodějem, ale hlavně před utočným medvědem. Ti jsou tady, podle slov místních, hodně agresivní a člověka bez zbraně se nebojí. Jediné, co na ně platí je výstřel. Když je navíc vhodně umístěný, může vám takový mrtvý medvěd vydělat až 3000 dolarů za kožešinu a k tomu vás několik měsíců živit. Medvědí a losí maso je tady stejně obvyklé jako v normálním světě kuřecí a hovězí.

 

 

 

Mezi obyvateli najdete dva typy lidí. Ti, co se tady narodili, ale nejradši by žili v Las Vegas. A ti, kteří si to tady zamilovali a přistěhovali se sem dobrovolně. Každý z nich ale platí za život v Ruby vysokou cenu. A to doslova. Potraviny i benzín jsou tady dvakrát dražší, než v nejbližším městě. Za nákup online platíte taky dvojnásob, kvůli letecké dopravě. Navíc na dodávku zboží musíte čekat někdy i několik týdnů. Život v Ruby není jednoduchý, ale na oplátku dostanete nebeský klid a život v nedotčené přírodě s výhledem na mohutnou řeku.

 

Žijeme život jednoho z obyvatelů vesnice. Scotty je zhruba 50letý vysloužilý učitel, lovec, traper a občasný zlatokopec. Výměnou za pomoc v jeho každodenním životě nabízí lidem jako jsme my nahlídnout do života lidí jako je on. Lidí, kteří k životu nepotřebují tekoucí vodu, vysokorychlostní internet, televizi a dost často ani elektřinu. Lidí, kteří se živí lovem zvěře nebo hledáním zlata.

Ve vesnici pečeme chleba, připravujeme zásoby na zimu, učíme se chytat ryby nebo posloucháme lovecké historky Scotta i jeho kamarádů. 

 

 

 

Scotty má kromě chalupy ve vesnici další dvě staré kabiny uprostřed lesů asi 50km za branami vesnice. Když nejsme ve vesnici, jsme v kabinách. V těch není elektřina a nejbližší zdroj vody je 15km vzdálený přírodní pramen. Pomáháme zde se sekáním dřeva a jeho přípravou na zimu, uklízíme kabiny, vaříme, vytváříme cesty v lese. Na oplátku nás Scotty učí, jak zacházet se zbraní pro případ, že v lese potkáme medvěda. 

 

To pravé dobrodružství pro nás ale začíná ve chvíli, kdy zůstáváme úplně samy v menší z kabin, která je ještě o několik kilometrů dále v lese. Tady se o sebe musíme postarat opravdu samy. Vodu na mytí rukou nebo nádobí si obstaráváme vysekáním díry do ledu nebo sbíráním sněhu. V noci udržujeme oheň v kamnech, abychom nezmrzly, a světlo máme jenom do chvíle, než mu dojdou baterky. Přes den  pracujeme na tvorbě nových cest v lese, chystáme pasti na sezónu a připravujeme kabinu pro další návštěvníky.

 

 

Někdy jen tak jsme. Dýcháme čerstvý vzduch, chodíme po lese a zahříváme u kamen. Na těch si pak vaříme čaj i večeři. Taková příprava večeře na kamnech je téměř celodenní úkol. Obnáší to přípravu hodně dřeva, roztopení kabiny na téměř saunovou teplotu a pak hodně čekání 😀 Naší nejoblíbenější aktivitou je pak noční pozorování polární záře a nebe posetého hvězdami.

 

 

Měly jsme to štěští, že náš pobyt vyšel na přelom podzimu a zimy. Mohly jsme tak vidět část lovecké sezóny i část té trapovací. Projet se na řece a pak ji pozorovat zamrzat. Vidět první sních, i se projet na sněžném skútru.

Pobyt v aljašské divočině jsme si moc užily, vůbec nám nechyběl internet ani televize. Zvykly jsme si na absolutní ticho i na štěkání psů ve vesnici. Měsíc uběhl jako voda a my se bohužel musíme vrátit do našich životů v civilizaci, kde nás čekají zase jiné zážitky a dobrodružství.

 

 

Troufli byste si na takový pobyt? Registrujte se na Workaway a můžete si začít balit kufry.