Last Updated on 15/09/2020 by Nikola Cerna
Ihned po tom, co jsem se rozloučily s prací v Anglii, jsme vyrazily do Skotska. Navštívily jsme hlavní město Edinburgh, pak si půjčily auto a jely prozkoumat přírodní krásy blízkého i vzdálenějšího okolí. Viděly jsem malebné vesničky u moře, jezera, hrady, a dokonce jsme stihly zdolat i nejvyšší horu Velké Británie. Protože ze Skotska je poměrně dobře a levně dostupné Irsko, rozhodly jsme se, že zajedeme navštívit Háni ségru s rodinou, která žije nedaleko Dublinu. Z krátké návštěvy se trochu nečekaně stala návštěva skoro týdenní. Znáte to, jak vám pár hodin před odletem zruší let, z důvodu hurikánu, který se na území Irska neukázal více jak 50 let. Trochu blbý bylo, že nám zrušili jenom jeden ze dvou letů, takže nám ten druhý krásně propadl bez nároku na odškodné. Ale co, to se přece děje pořád, takže jsme s klidem koupily jiný let a zdržely se v Irsku o pár dnů déle. Nakonec to byla hezká cestovatelská přestávka s rodinným zázemím.
Důležité je, že jsme se nakonec z té Evropy dostaly a teď už jsme v Maroku, konkrétně v Sidi Kaouki, kousek od města Essaouira. Před dvěma měsíci jsme přes Workaway kontaktovaly Sidi kaouki surf centrum a dostaly příležitost jim pomáhat, výměnou za ubytování, jídlo a možnost si půjčit jejich vybavení. Domluvená spolupráce probíhá přesně tak, jak jsme čekaly a my jsme nadmíru spokojené.
Jak tedy vypadá takový den dobrovolníka v surf centru?
Ráno vstaneme kolem osmé, a když nejsme moc líné, jdeme se projít nebo proběhnout na pláž. Cesta na pláž trvá asi tři minuty, a za tu dobu stihneme potkat osly, koně i velbloudy. Po romantické rozcvičce na opuštěné pláži se jdeme nasnídat do restaurace, kde pomáháme. Většinou máme snídani společně s dalšími dobrovolníky, majitelem a ostatními členy pracovního týmu. Když se nám nechce vstávat, můžeme si dát snídani i solo, třeba na střešní terase s výhledem na moře.
Po snídani přiložíme ruku k dílu a pomůžeme s úklidem po nás i po hostech. Zeptáme se, jestli je potřeba s něčím pomoct, a když není, jdeme se opalovat, číst, válet nebo prozkoumávat okolí.
Po poledni, když začne příliv a udělají se dobré vlny, vezmeme prkno a jdeme dělat něco, co bychom surfování zatím ještě stěží nazvaly, ale snažíme se :D. Po hodině máme většinou dost a jdeme si dát nějaké jídlo. Odpoledne se nese v dopoledním rytmu a my vlastně neděláme nic. Opravdová práce nám začíná až k večeru, kdy pomáháme v kuchyni a restauraci. Práce je vlastně dost podobná jako v Anglii, Niky je zavřená v kuchyni, Háňa za barem. Rozdíl je v tom, že tady nám k tomu hraje marocká hudba, všichni se usmívají a nikdo nic neřeší. Hold jiný kraj, jiný mrav.
Některé dny máme možnost vyměnit práci v restauraci za práci ve městě. Co to znamená? Jedeme do nedaleké Essaouiry, kde se procházíme po trzích, obhlížíme marockou módu, zkoušíme boty, které si nemůžeme koupit, protože naše zavazadla jsou už tak dost plná, nebo pijeme čaj s místními.
A kde je ta práce? Ta spočívá v tom, že když procházíme kolem nějakého hotelu, zajdem dovnitř a necháme jim letáky promující „naší“ surf station. Asi bychom to mohly nazvat promování, ale pod tím si všichni představí vnucování nějaké služby, o kterou většinou nikdo nemá zájem. Tady je to přesně naopak, v hotelích nám pomalu vaří čaj za to, že s nima chceme spolupracovat a jsou rádi, že můžou nabídnout svým hostům o službu víc. Hold jiný kraj, jiný mrav.
Sečteno, podtrženo, užíváme si dovču v Maroku, učíme se surfovat, jíme skvělé jídlo, pijeme výborný čaj a to všechno vlastně zadarmo. Navíc máme příležitost přičuchnou k marocké kultuře trochu jinak, než obyčejný turista. Ano, těch pár umytých talířů každý večer nám za to asi stojí.
Další články o Maroku najdete pod štítkem Maroko.
Pingback: Jak cestovat levně? Dobrovolničte! | SVĚT JE COOL