Last Updated on 15/09/2020 by Nikola Cerna
K Austrálii neodmyslitelně patří klokani, surfing, poušť a farmaření. A právě poslední zmíněnou aktivitu jsme si chtěly během našeho pobytu vyzkoušet. Proto pro nás bylo dobrovolničení na farmě jasná volba. Jako obvykle jsem absolutně netušily, co nás čeká, až do chvíle, než nás řidič autobusu vysazoval se slovy „Kevin´s Farm“ uprostřed ničeho.
Kevinova farma
Kevinova farma je opravdu hodně na samotě. Jenom celý jeho pozemek je o velikosti více než sto hektarů. Najdete na něm přes 400 krav a 4 domy včetně toho, kde budeme spolu s Kevinem a jeho partnerkou, dočasně žít i my. Z našeho domu je to k nejbližší cestě asi kilometr a po ní dalších pět do první vesnice. Pod pojmem vesnice si představte zhruba 20 domků, poštu, kostel, hospodu a školu. To je asi tak vše, co ve vesnici jménem Krambach najdete. Ani obchod tam není. Nejbližší městečko, kde se jezdí nakupovat je, 30 km vzdálené, Taree. Takže si dovedete představit ten kulturní šok pro holky z města, které navíc přijely po týdnu stráveném v Sydney – 10 věcí, co se dá dělat v Sydney zadarmo. Ale o tom to je! Přesně tyhle extrémy vyhledáváme a nepřestává nás to bavit.
Co na farmě děláme?
Každý den mámě několik povinností, které bychom měly splnit a pomoct tak s každodenním chodem farmy. Jde o nenáročné ranní úkony jako krmení slepic a sbírání vajíček, zapnutí systému zalévání skleníku spojené s krmením rybiček a lehký úklid kuchyně. Po ranních povinnostech nasypeme zrní ptákům a společně s nimi si dáme snídani na verandě. Kolem poledne pak jedeme vyzvednout poštu do nejbližší vesnice.
Během dne pomáháme vždy tam, kde je potřeba. Práce je tady opravdu spousta. Některé dny renovujeme starý nábytek, jiné zase převážíme věci z jednoho domku do druhého nebo jenom někde uklízíme. Občas vykládáme desky nebo pletiva z náklaďáku, jindy odhazujeme kameny z místa, kde se bude bagrovat cesta. Někdy je našim úkolem se jít pomazlit s divokými koni, kteří jsou dalšími obyvateli farmy. Když uteče nějaká kráva, jedeme ji všichni společně dostat zpátky do ohrady nebo na pozemek. Už jsme taky očesávaly strom s citróny nebo montovaly sprchový kout.
Zkrátka tady člověk nikdy neví, co se namane a kde bude potřeba pomoct. Některé dny jsou tak horké, že se nedá dělat vůbec nic, tak my celý den jen poleháváme. Večer máme za úkol nakrmit Carlu, to je tele, které ztratilo mámu, a tak se o něj někdo musí postarat. Každý večer, když přijde Carla domů, připravíme mléko, a jdeme si hrát na kraví mámu. Pak se s ní pomazlíme a uložíme k spánku. Tím náš den na farmě končí a my se pomalu jdeme uložit taky.
Když máme volno, jen tak se poflakujeme po okolí a pozorujeme walabi nebo jiná zvířata. Někdy si jdeme zajezdit na motorkách nebo jezdíme na výlety do okolních přímořských měst, kde čerpáme mořské vibrace, které nám tady jako jediné trochu schází. Každopádně život na farmě je pro nás jako balzám na duši. Nechybí nám ani davy lidí ani televize. Každý den děláme něco nového a učíme se naslouchat přírodě a zvířatům. Už teď je jasné, že se nám odkud nebude chtít odjíždět.
Z farmy jsme se vydaly na hranici velkého bariérového útesu – do Airlie Beach. Co nás ta potkalo, si přečtěte v dalším díle – Život v Airlie Beach – útes, déšť a záchody.
Všechny dobrovolnické projekty hledáme přes Workaway. Dostaneme vždy zadarmo střechu nad hlavou, jídlo na celý den a hlavně spoustu nových zážitků.
